Klíčem ke štěstí je být intuitivní a být autentičtí - 1. časť

Touha a odvaha / vyhoření

Možná právě tápete a nevíte co je vaším posláním. Možná jste to věděli, začali ho realizovat ale v určité fázi, jste se dostali do slepé uličky, vyčerpali se a nyní nevidíte svou cestu tak jasně, jako v okamžiku, kdy jste se rozhodli udělat první krok, objevily se pochybnosti ruku v ruce s pocity marnosti, odporu….

Jak dál? Byla to špatná cesta?

Špatné poslání? Mám najít nové? Co, když se zase spálím? Co, když si mé vize a nápady zase někdo přisvojí a bude propagovat za své? Co, když mě spolupracovníci nebo partneři podvedou? Má to vůbec smysl? Chce se mi znovu investovat čas, peníze, vitalitu? Všichni máme v sobě nějaká „co, když“

Jak ale vykřesat jiskřičku naděje?

Co nás inspiruje k tomu, abychom se hnuli z místa? Před několika lety jsem si uvědomila, že součástí mého poslání je věnovat se dětem, zejména dětem s autismem. Pokusila jsem se získat odpovídající vzdělání, ale názory a přístupy organizace, která kurzy poskytuje, se neshodovaly s mými.

Na ně jsem příliš alternativní

 To „alternativní“ v mém případě znamená, že děti s autismem považuji za moudré bytosti, že si s nimi hraji a učím se dívat jejich očima, vytvořím mezi námi křehký most důvěry. Nejsem tou, kdo je nad nimi, ale tou kdo je s nimi. 

Ale jak šel čas, nechala jsem se pohltit

Mnoha jinými povinnostmi, i zbytečnými úkony. Znáte to, když v sobě rozzáříte tuto energii nadšení ze svého poslání, začnete přitahovat spoustu lidí, kterým se to vaše světlo líbí a chtějí spolupracovat, ale často také jen nasávat nadšení a energii z vás, a objeví se i ti, kteří závidí a prostě jen zdržují.

Váš čas pak začne protékat mezi prsty

Ani nevíte jak, pokud neumíte rozlišovat, stanovit si priority a hranice. Čím méně času jsem měla na to, abych rozvíjela v sobě tuto část mého poslání, tím více jsem začala pochybovat, zda jsem to vůbec já, kdo může cokoli pro autisty udělat.

Vždyť ani nemám děti

Jak bych mohla „radit“ rodičům…. atd. atd. ….spousta nesmyslů, které se v hlavě vynoří. Vynořily se, ale jen jako výmluva proto, že jsem si ve skutečnosti neuměla stanovit své limity a priority a byla tou hodnou holkou, která vyhoví všem a to i na úkor sebe. A toto je nástup na cestu směr „vyhoření“.

Přihlásila jsem se na jeden celoroční terapeutický výcvik. Zaujala mě teorie metody a chtěla jsem si to vyzkoušet i v praxi a taky jsem si myslela, že mi to pomůže vrátit se více k sobě už jen proto, že nebudu věnovat víkendy druhým ale aspoň 1x měsíčně sobě. 

PS: Chcem sa stretnúť s Lenkou.

Lenka Siwková prijala úlohu svojho POSLANIA. Je vo svojom živote šťastná i keď sú aj chvíle bolesti, či smútku. Vďaka novým zručnostiam vie prijať novú situáciu, byť úprimná sama k sebe a pretvoriť ju na niečo nové. Intenzívne sa venuje štúdiu pohybu a tanca, ako nástroja sebavyjadrenia. V spojení s esenciami Araretama je to veľmi silnou cestou osobnej transformácie. Cestou, na ktorej sa stávate stelesnením svojich potenciálov a ich žitia tu a teraz.

Komentáre

Naposledy publikované od autora

Páčil sa Ti tento článok? Zadaj kontakt, pošleme Ti ďalší


Získate pravidelný prehľad o novinkách od autora v blogu a projektoch.